Kromě vzniku nového specializovaného pracoviště bylo cílem projektu
vybudování kvalitního lektorského týmu, metodická příprava výukových
modulů a jejich pilotní výuka pro 5 českých a 5 bavorských školních
tříd. To vše bylo podle původního projektového harmonogramu třeba
stihnout v průběhu dvou let, neboť v takovém časovém horizontu byl
projekt původně naplánován (konec projektu byl předpokládán na podzim
2014). V důsledku průtahů ve stavebním řízení a především procesním
průtahům při vyhlašování a soutěžení podlimitní veřejné zakázky na
výběr stavebníka nebylo reálné původní termín dokončení projektu
stihnout. Vlivem výše uvedeného bylo envicentrum zprovozněno téměř o rok
později, na jaře 2015 a k úplnému ukončení projektu došlo
v červnu 2015.
Východiska
Projektový záměr byl reakcí na absenci pobytového centra
environmentálního vzdělávání v regionu Plzeňského a Karlovarského
kraje a obecně velmi omezenou nabídku EVVO. Paralelním důvodem pro realizaci
projektu byla váznoucí přeshraniční spolupráce česko – bavorských
vzdělávacích institucí, které dlouhodobě nevyužívají potenciál
česko – bavorského pohraničí (regionu Šumavy/Böhmerwaldu), ať už ve
smyslu historickém, přírodovědném, anebo v oblasti rozvoje lidských
zdrojů. To vše za situace, kdy velké množství škol (ZŠ, SŠ, gymnázia)
pojalo environmentální oblast za vlastní prostřednictvím průřezových
témat svých školních vzdělávacích programů (ŠVP) a nyní hledají
vhodné způsoby, jak jednotlivá témata naplnit smysluplným obsahem. Do
třetice jsme nechtěli opomenout ani jedinečnou (a možná poslední)
příležitost k záchraně historicky cenné budovy Podbranského
mlýna coby zajímavé technické památky, jejíž rekonstrukcí mohla
vzniknout budova s neotřelým a celospolečensky významným
přínosem.
Programová náplň projektu
Pilotní výuka byla realizována prostřednictvím týdenních pobytových
kurzů, které byly orientovány na poznávání a konfrontaci tématického
konceptu „kulturní krajina středního Pootaví (Horažďovicka) versus
přírodní krajina národního parku v okolí státní hranice
(NPŠ + NPBW)" a dále zahrnovala jednodenních terénní exkurze. Metodická
příprava výukových materiálů byla charateristická společnou prací
v česko – bavorském týmu pedagogů, významným specifikem bylo využití
aktuálních výsledků vědeckého výzkumu NP Bavorský les a jejich
zapracování do výukových metodik. Všechny výukové moduly v rámci
projektu byly vytvořeny a dále reprodukovány v českém, německém a
částečně anglickém jazyce. Finálním počinem byla účast 5 českých a
5 německých školních tříd různých stupňů na pobytovém kurzu
v bavorském Wildniscampu a v našem středisku v Horažďovicích.
Závěrečnou fází projektu bylo vypracování konceptu činnosti střediska a
vzájemné česko – bavorské spolupráce na dalších 10 let (období
udržitelnosti).
Rekonstrukce budovy
Hned v úvodní fázi přípravy projektu vyvstalo dilema, zda-li objekt
zachovat a rekonstruovat, nebo jej s ohledem na jeho technický stav zbourat a
vystavět budovu novou v podobném stylu. Po zohlednění stanovisek expertů
z několika oborů bylo rozhodnuto budovu zachránit a opravit ji takovou, jak
ji znají horažďovičtí obyvatelé již cca pět století. Po řemesle
mlynářském, resp. elektrárenském a krátké epizodě 20 století, kdy
sloužil dům jako bytový, se budova stala domovem pro vzdělávání dětí,
mládeže a částečně i dospělých. Zmíněnému účelu bylo logicky
zapotřebí přizpůsobit interiéry rekonstruovaného domu, včetně jeho
vybavení. Počítáno bylo s existencí reprezentativní audiovizuální
učebny, která bude přístupná i širší veřejnosti prostřednictvím
společenských akcí (přednášky, kurzy apod.), dále pak s relativně
prostornou vstupní halou, která je srdcem celého zařízení. Z ní se
rozbíhají cesty k dalším specializovaným učebnám, k části pro
ubytování dětí i do provozních prostor (kanceláře, kuchyně, sklady
apod.).
Energie
Na samostatnou kapitolu vydalo technologické řešení hospodaření
s energiemi. Zde totiž bylo třeba zohlednit stále rostoucí ceny energií a
současně naši snahu koncipovat dům tak, aby sám o sobě byl jedním
velkým a především fungujícím výukovým prvkem. Vliv pochopitelně
i hrála poloha domu v říční nivě, absence plynové přípojky
v lokalitě, nedostatek prostoru ke případnému skladování dřeva na otop
apod. Od původního plánu vytápět dům pomocí geotermálních vrtů
umístěných v prostoru přilehlých pozemků za Mlýnským náhonem muselo
být upušteno, neboť jejich zhotovení nedovolovalo skalnaté podloží.
Náhradním řešením se stala tepelná čerpadla typu
vzduch-voda. S fotovoltaickými panely pro ohřev teplé vody se
v projektu nepočítalo (část budovy je památkově chráněná). Dalším
zajímavým prvkem pozitivně měnící energetickou bilanci budovy je
malá vodní elektrárna, kterou zamýšlíme obnovit
v místě, kde instaloval kdysi turbíny už sám František
Křižík, a které je k tomuto účelu stále vhodné. Celý provoz
by se tak měl ve výsledku blížit idee energeticky soběstačného
domu.
Personál pracoviště
Personálně je pracoviště zajištěno 3 lektory (pedagogy volného
času), vedoucím pracoviště (manažer projektu, metodik a částečně
pedagog), ekonomickým pracovníkem a pracovníky provozními (kuchyně, pokoje,
úklid…). V oblasti personálu je pracoviště částečně provázáno
s provozem Přírodovědné stanice, kde je část aktivit envicentra také
realizována.
Perspektiva do budoucna
Aby byla zachována kontinuita provozu (jednak kvůli přínosu vzdělávací
instituce a jednak kvůli relativně vysoké investici do založení střediska
a jeho uvedení do provozu), byla doba, po kterou bude muset celé zařízení
fungovat v nastaveném kursu, stanovena na 10 let. V praxi to tedy znamená
jistotu, že vzdělávací centrum se po skončení projektu v červnu
2015 a v kombinaci s možnou změnou zřizovatele obratem nestane
komerčním provozem s potenciálními negativními důsledky pro své okolí.
Klíčovou zůstává pochopitelně otázka financování následujícího
provozu, které by mělo být řešeno skrze nositele projektu, tedy Dům dětí
a mládeže, coby příspěvkovou organizaci Plzeňského kraje.
