5. Památný Dub Šternberk
NÁZEV DŘEVINY:
dub letní (Quercus robur)
UMÍSTĚNÍ:49.3230444N, 13.6943308E strom stojí na Panské
zahradě, při vstupu od centra města vpravo na východním okraji
louky, je u něho cedule s nápisem památný strom.
OBECNĚ: čeleď bukovité (Fagaceae); plodem je
žalud – oříšek v číšce; rozšířen je
téměř po celé Evropě; v ČR především nižší polohy
a úvaly velkých řek, dožívá se 500 let i více.
ZAPAMATUJEŠ SI?: Dub letní zvaný
křemelák (snad pro jeho jako křemen tvrdé dřevo), je
naší domácí dřevinou. Vyskytuje se zejména v nížinách a nivách
větších řek, kde může tvořit dominantu tzn. hlavní druh
v porostu, zkrátka ten druh, který zde najdete nejčastěji.
Těmto nížinným lesům, které bývají v jarních měsících
přirozeně zaplavovány, se říká tvrdé luhy, jejichž
název je odvozený od tvrdého dřeva stromů jako jsou právě duby či jilmy.
Vzácněji se může vyskytovat i na teplých výslunných stráních
s lesostepními druhy, a zde má nízký a pokřivený vzrůst.
Od dubu zimního se pozná dle tvaru báze listu. Dub zimní má
„šponovky“, přilehlé k řapíku a dub letní má
podvinuté “pumpky” (viz. obrázky). Tento určovací znak
není zcela spolehlivý. Lepším znakem je délka stopek žaludů – dub
letní má dlouhé stopky a dub zimní má žaludy zdánlivě přirostlé
číškou hned k větvičce (mnemotechnická pomůcka – žaludy se choulí
se k větvičce, protože je jim zima).
Určování dubů v terénu je často obtížné, neboť
jsou dosti proměnlivé a běžně se mezi sebou kříží. Následně
vytváří plodné zpětné křížence a přechodné formy. Proto nebudete-li
si jisti, zda vidíte dub letní či zimní nenechte se tím znervóznět.
Budiž Vám úlevou, že v okolí Otavy se setkáte hlavně s dubem
letním.
UŽITÍ: Dubové dřevo je od nepaměti vynikajícím
stavebním materiálem, tvrdé, pevné a i ve vodě trvanlivé
dřevo bylo používáno na výrobu sudů, ke stavbě hamrů,
mlýnských kol, piloty k mostům, lávek atd. Odvarem z dubové kůry si
uklidníte žaludek a střeva při zažívacích potížích. Ze žaludů se
v dobách nouze připravovala žaludová mouka, která se
opět vrací do našich jídelníčků a znají zejména lidé trpící
celiakií (alergie na lepek).
CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Dub Šternberk je chráněn
státem od roku 2010, kdy byl vyhlášen památným
stromem. Obvod kmene má okolo 430 cm a stáří je
odhadováno na 250 – 300let. Jméno nese po zakladateli
Panské zahrady Václavu Vojtěchu ze Šternberka(1643 –
1708), který žil v době vrcholného baroka a byl jedním
z nejslavnějších vlastníků Horažďovic.
Tohoto šlechtice si můžeme spojit se slavnými kulturními a
architektonickými skvosty České republiky: Zámek na Zelené Hoře
u Nepomuka, Trojský zámek v Praze, či Šternberským palác na
Hradčanech.
Na kmeni Šternberku jsou patrné rány po odlomení či odřezání větví.
Ty strom postupně hojí a stejně jako u člověka vznikají na místě
poranění jizvy. Těm se říká zával, svalek či kalus a
vzniká tak, že v místech poranění se zvýší funkce dělivých pletiv
(meristémů) takzvaného felogenu. Felogen je vrstva buněk
pod borkou, která začne ránu od okraje ke středu hojit a na povrchu se
z jejích odumřelých buněk tvoří borka nová.
AKTIVITA: Prohlédni si a osahej rozbrázděnou borku
staletého stromu, pozoruj kalus – jak strom zavaluje své rány náhradním
pletivem. Můžeš zkusit, kolik tvých rozpažení postačí, aby jsi strom
obejmul/a dokola. Můžeš to porovnat s dubem Ferdinandem, který stojí vedle
cyklostezky za rybníkem Mokrá (zde je infopanel).