Horažďovická hledačka STROMY

Vítejte u zábavně vzdělávací hledačky na téma Stromy.

Připravili jsme pro vás program, který spojuje prvky nenáročného výletu, s hledáním jednotlivých stromů. Dozvíte zajímavé informace o jednotlivých dřevinách, které musíte nejdříve sami objevit. Až kolem některého ze stromů půjdete příště, tak jej možná uvidíte trochu v jiném světle.

Každé zastavení je obvykle věnováno jedné dřevině. V textu se dozvíte něco o jednotlivém druhu či o daném jednotlivci a některé zajímavosti z jejich života. V kartě zastavení najdete obrázky, které budou v průběhu roku přibývat, jak se budou ukazovat listy, květy, plody atd. Také budou v průběhu času přibývat další zastavení. Jednotlivá zastavení jsou očíslována, aby bylo možné se dobře orientovat.

Doporučujeme zkušenějším účastníkům, aby méně zkušeným četli a vysvětlovali některá slova a souvislosti, kterým ještě sami úplně nerozumí. Pokud něčemu neporozumíte, neváhejte se ozvat, může to být pro nás hodnotný podnět.

Jak postupovat?

Na začátku každého stanoviště je poloha stromu v souřadnicích a upřesňující popis, kde se strom nachází. Souřadnice rozklikněte (případně zkopírujte a vložte do vyhledávače) a vydejte se na místo.

Jednotlivá zastavení jsou také zakreslena v mapě níže.

Zastavení můžete navštěvovat postupně i na přeskáčku dle toho jak Vám to bude vyhovovat.

Mapa zastavení

1. Stromová pyramida

NÁZEV DŘEVINY:

dub letní pyramidální kultivar (Quercus robur var. Fastigiata)

UMÍSTĚNÍ: 49.3219594N, 13.6984372E , strom roste v parkánu horažďovického zámku přímo proti vstupní bráně z ulice a nejde přehlédnout.

OBECNĚ: čeleď bukovité (Fagaceae); plodem je žalud – oříšek v číšce; mateřský druh dub letní je rozšířen téměř po celé Evropě; v ČR především nižší polohy a úvaly velkých řek.

ZAPAMATUJEŠ SI?: Tento dub letní je speciální tím, že jeho koruna je lidmi tvarově vyšlechtěna. “Normální” dub letní má korunu košatou na všechny strany, v podstatě kulovitou (viz. zastavení Památný dub Šternberk). Tento dub má tzv. sloupovitou též pyramidální korunu odborně fastigiátní.

Slovo Fastigium je z latiny a znamená štít či vrchol. Tento kultivar dubu letního velmi dobře snáší městské podmínky (špatnou půdu, zimní solení, zatížení emisemi i silné přehřívání). Fotografie Horažďovického zámku z roku 1908 již tento strom zachycuje, bezpečně tedy jde o strom více než 100 let starý a svou pamětí zhruba pokrývá druhou polovinu panování hrabat Kinských na Horažďovicku, které skončilo druhou světovou válkou.

UŽITÍ: Pyramidální formy dřevin se používají téměř výhradně pro parkové výsadby, či prvky městské zeleně, ostatní vlastnosti se shodují s mateřským druhem, jsou tedy stejné jako u dubu letního viz. zastavení Památný bub Šternberk. Pyramidální tvar koruny je zajímavý a dobře se hodí do míst, kde není tolik prostoru a kde by rozložité stromy mohly přinášet problémy (padání větví, ohrožení staveb, přílišný zástin atd.

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Fastigiátní formy korun byly šlechtěny z celé řady dalších listnatých i jehličnatých dřevin. V Horažďovicích jsou to např. habry mezi hospodou u Hlaváčků a zámeckým pivovarem. Fastigiátní habry byly vysázeny také v aleji na fotbalovém hřišti na Lipkách místo dožívajících fastigiátních topolů italských. Topoly italské, které jsou fastigiátní formou topolu černého byly v minulosti často vysazovány podél silnic. Fastigiátní formy tvoří další listnaté stromy jako buk lesní, bříza bělokorá, v neposlední řadě třeba olše lepkavá. Z jehličnanů, které vytváří fastigiátní formy můžeme uvést zeravy (thuje), cypřišky, cedry, tisy a nejrůznější zakrslé formy smrku pichlavého či jedle bělokoré.

AKTIVITA: Prohlédni si dobře tvar stromu (tomu se odborně říká habitus), vystoupavé větve (směřující vzhůru), štíhlou trojúhelníkovitou korunu. Vzpomeň si na něj, až budeš pobývat u nějakého “divokého” dubu letního a uvědom si rozdíly i shodné prvky (tvar listů, žaludů, povrch borky atd.).

2. Šplhavec

NÁZEV DŘEVINY:

břečťan popínavý (Hedera helix)

UMÍSTĚNÍ: 49.3213069N, 13.6983833E , dřevina roste v parkánu horažďovického zámku a pokrývá jihozápadně orientovanou zeď u zámeckých schodů.

OBECNĚ: čeleď aralkovité (Araliaceae); plodem jsou tmavé bobule; původní výskyt je v Evropě, severní Africe a jihozápadní Asii; v ČR roste hojně po celém území, méně ve vyšších polohách; s oblibou je pěstován v lidských sídlech.

ZAPAMATUJEŠ SI?: Je břečťan strom? Je to dřevina, která má kmen a může dorůstat i výšky stromu, tedy pokud má oporu. O strom se však nejedná, je to liána – tedy popínavá dřevina. Posvátná rostlina keltů a germánů, a patrně pro své stálezelené neopadavé listy byly symbolem nesmrtelnosti. Můžeme jej směle titulovat Svědkem třetihor, jelikož již v tuto dobu na Zemi rostl a byl tak např. u vývoje prvních savců.

Souvislý porost na zdi zámku tvoří několik jedinců, které zde byly patrně úmyslně vysazeny rodinou Kinských. Jak dokládají dobové fotografie, byl Horažďovický zámek břečťanem doslova zarostlý (foto nádvoří). Tento druh z převážně tropické a subtropické čeledi aralkovitých se vyznačuje výraznou heterofilií (přeloženo – různolistostí). Na kvetoucích výhonech jsou listy celokrajné, protáhlé a zašpičatělé, zatímco na nekvetoucích výhonech jsou listy dlanitě troj až pětilaločné.

UŽITÍ: Stálezelená dřevina byla odedávna používána pro různé dekorace včetně věnců. V minulosti se z břečťanu získávalo růžové a šedivé barvivo pro barvení látek a vlny. Jde o jedovatou léčivku (vnitřně proti kašli, zevně proti plísním – bez porady s odborníkem raději neužívat), nejjedovatější jsou bobule. Pěstuje se v zahradách, parcích, na hřbitovech a na různých svislých plochách.

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Břečťan je velmi plastickým druhem a byla z něj vyšlechtěna celá řada různě barevně a tvarově odlišných kultivarů (tedy barevně a tvarově odlišných forem – variet), z nichž jsou některé půdopokryvné a do výšek nelezou, jiné ochotně porůstají vysoké zdi či stromy, další můžete pěstovat v květináči, některé mají listy tmavě zelené, žíhané nebo žluté. (Některé kultivary či variety: Arborescens, Conglomerata, Goldheart, Gracilis, Sylvanian, Telecurl, Scutifolia, Lobata, Pedata atd.).

Břečťan je dobře známou dřevinou mezi včelaři, neboť je jednou z posledních kvetoucích rostlin podzimu a slétají se na něj hladové včely, vosy a mnohý další hmyz. V porostech břečťanu má své maskované úkryty a hnízda řada druhů ptáků i dalších živočichů.

Břečťan má pro své přichytávání na povrchy zdí či kůry stromů speciální typ kořenů – těm se říká příčepivé kořeny. Vrůstají do drobných nerovností na povrchu a tím rostlinu drží na podkladu. Jsou to takové fousky, které vyrůstají přímo z větviček a jsou dlouhé několik centimetrů.

AKTIVITA: Najděte kmen břečťanu, najděte příčepivé kořeny, vidíte dvojí typ listů? Znáte nějaké další liány, které u nás rostou? Možná Vás napadla vinná réva, dalšími liánami jsou například loubinec – zvaný psí víno; posed bílý; svlačec rolní; opletník plotní.

3. Nebezpečně vypadající cizinec

NÁZEV DŘEVINY:

dřezovec trojtrnný (Gleditschia tricanthos)

UMÍSTĚNÍ: 49.3228022N, 13.6979314E; strom stojí v severozápadním koutě městského parčíku u Podzámeckého mlýna.

OBECNĚ: čeleď bobovité (Fabaceae), plodem je lusk, pochází ze Severní Ameriky, roste ve vlhkých světlejších lesích jinak je na stanoviště nenáročný, v Evropě i u nás je vysazován v parcích a jiné sídelní zeleni.

ZAPAMATUJEŠ SI?: Severoameričan s trny dorůstající délky až 20 cm pochází ze stejné čeledi, jako známější trnovník akát. Doma je v USA ve státech Pensylvania, Nebrasca, Missoury. Podle trnů, které se mohou větvit až na tři části, má své druhové jméno tricanthos – trojtrnný. Trny vyrůstají i přímo z kmene v nápadných shlucích. Plodem tohoto stromu jsou 30 – 40 cm dlouhé lusky, které jsou v našich podmínkách málokdy plodné. Mimo svůj původní domov, kde primárně roste ve vlhkých lesích, je dřezovec vysazován jako dekorativní strom v parcích i v městské zeleni.

UŽITÍ: Tvrdé a stálé dřezovcové dřevo platí ve své domovině za výhřevné palivo, používá se na výrobu pražců či stavbu mostů, ceněno je i v řezbářství a dříve v kolářství. Farmáři v USA vysazují z dřezovce neproniknutelné živé ploty. Rosolovitou dřeň z lusků užívali indiáni jako sladidlo, vařilo se z ní pivo a suché plody se dají vařit stejně jako jiné luštěniny. Příbuzné druhy dřezovců byly používány v tradiční čínské medicíně.

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Latinské rodové jméno bylo Carlem Linné (švédský přírodovědec a lékař 18. století, zakladatel vědeckého názvosloví) určeno jméno jeho přítele a ředitele Berlínské botanické zahrady Johana Gottlieba Gleditsche. V Austrálii se tento druh nekontrolovatelně šíří a je nepříjemným invazním (nepůvodním) druhem který se rychle množí – anglicky alien a ohrožuje biodiverzitu (biologickou rozmanitost).

V sídelní zeleni je oblíben, poněvadž je velice odolný vůči městskému prostředí, hlavně vůči suchu, zaprášení a zasolení. Hojně bývá vysazována jeho beztrnná varieta (inermis – doslova bezbranný), ale bylo vyšlechtěno několik desítek dalších různobarevných a tvarových kultivarů tohoto druhu.

Stejně jako ostatní druhy čeledi bobovitých (jak stromy, tak byliny) umí tento strom za pomocí hlízkových bakterií na kořenech zpracovávat vzdušný dusík. Tím má oproti ostatním druhům živinovou výhodu. Působením těchto baterií dochází k obohacování okolní půdy dusíkem, což je na přirozeně chudých místech nežádoucí jev.

AKTIVITA: Osahejte si trny tohoto stromu a představte si, k čemu by se daly použít? Najdete nějaký roztrojený trn? Prohlédněte si jak trny stárnou. Mladé trny jsou zelené, postupně červenají až šednou a ve stáří se stávají křehkými. (Dle wikipedie se mladé trny dají použít jako hřebíky).

4. Vodácké olše

NÁZEV DŘEVINY:

olše lepkavá (Alnus glutinosa)

UMÍSTĚNÍ: 49.3198925N, 13.6957653E – “dvojstrom” roste na Lipkách hned vedle tradičního výlezu vodáků z kánoí, jinými slovy na levém břehu cca 30 m nad jezem na Lipkách, za plechovou fotbalovou tribunou.

OBECNĚ: čeleď břízovité (Betulaceae), vyskytuje se téměř v celé Evropě (chybí v severní skandinávii) až po Ural; v ČR je rozšířena téměř po celém území; jde o silně vlhkomilný strom, který najdeme zejména podél vod (řek, potoků, rybníků atp.) na vlhkých až mokrých půdách; plodem jsou drobné nažky uzavřené v dřevnatějící šištici.

ZAPAMATUJEŠ SI?: Ideálně rostlá olše mívá vejčitý tvar koruny a průběžný kmen tj. takový, který se od paty až k vrcholu rovnoměrně ztenčuje. Tyto dvě olše, které velmi dobře znají všichni vodáci, kteří do Horažďovic přijedou po vodě, jsou stejně staré a vyrostly těsně vedle sebe, proto i jejich koruny se propojily. Jedna z nich je u báze silně poškozena. Proč má olše přídomek lepkavá? Její listy, které mají jakoby ukousnutou špičku jsou v mládí silně lepkavé. Borka (kůra) tohoto stromu je téměř černá a pravidelně čtvercovitě rozpraskaná. Její příbuzná olše šedá (kterou podél Otavy také najdete) má borku celistvou a šedavě lesklou, její listy nelepí a ani v mládí nemají ukousnutou špičku.

Podél vod může olše lepkavá úplně převládat a tvoří pak různé typy olšin. Zde se potkává s celou řadou mokřadních rostlin jako blatouch bahenní.

UŽITÍ: Olše má červenooranžové dřevo používané v nábytkářství a při umělecké řezbě. Milovníci masa na olši nedají dopustit, poněvadž je její dřevo ideální pro uzení. Pod vodou je dřevo olše velice trvanlivé (v minulosti používané k výrobě mostů a splavů), ale nad vodou naopak velmi rychle tleje (nelezte přes potok po padlé olši). Pokud je olše poražena a zbyde po ní pařez, pak velice bujně obrazí (pařezová výmladnost). Olše se vysazují podél potoků ke zpevnění jejich břehů, Olšové šištice se používají v akvaristice pro úpravu chemických vlastností vody.

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Olše dokáží obydlet opravdu nehostinná území, např. po těžbě uhlí. V místech, kde není dostatek živin se olši hodí partnerství s bakteriemi rodu Frankia. Frankia alnii je druh bakterií, která vytváří na kořenech olše změť hlízek (uzlíků), ve kterých žijí. Tyto bakterie dokáží pomocí speciálního procesu (za pomocí enzymů) přepracovat plynný dusík N2 obsažený ve vzduchu (který rostliny neumí využívat) na amoniak, který již rostliny zvládnou zpracovat.

AKTIVITA: Všimni si pravidelného rozpraskání borky. Nalezl jsi na zemi či olši samotné zdřevnatělé šištice? Pokud ne, rozhlédni se po zemi. Podívej se do koruny olší, jak jsou do sebe dokonale vrostlé.

5. Památný Dub Šternberk

NÁZEV DŘEVINY:

dub letní (Quercus robur)

UMÍSTĚNÍ:49.3230444N, 13.6943308E strom stojí na Panské zahradě, při vstupu od centra města vpravo na východním okraji louky, je u něho cedule s nápisem památný strom.

OBECNĚ: čeleď bukovité (Fagaceae); plodem je žalud – oříšek v číšce; rozšířen je téměř po celé Evropě; v ČR především nižší polohy a úvaly velkých řek, dožívá se 500 let i více.

ZAPAMATUJEŠ SI?: Dub letní zvaný křemelák (snad pro jeho jako křemen tvrdé dřevo), je naší domácí dřevinou. Vyskytuje se zejména v nížinách a nivách větších řek, kde může tvořit dominantu tzn. hlavní druh v porostu, zkrátka ten druh, který zde najdete nejčastěji.

Těmto nížinným lesům, které bývají v jarních měsících přirozeně zaplavovány, se říká tvrdé luhy, jejichž název je odvozený od tvrdého dřeva stromů jako jsou právě duby či jilmy. Vzácněji se může vyskytovat i na teplých výslunných stráních s lesostepními druhy, a zde má nízký a pokřivený vzrůst.

Od dubu zimního se pozná dle tvaru báze listu. Dub zimní má „šponovky“, přilehlé k řapíku a dub letní má podvinuté “pumpky” (viz. obrázky). Tento určovací znak není zcela spolehlivý. Lepším znakem je délka stopek žaludů – dub letní má dlouhé stopky a dub zimní má žaludy zdánlivě přirostlé číškou hned k větvičce (mnemotechnická pomůcka – žaludy se choulí se k větvičce, protože je jim zima).

Určování dubů v terénu je často obtížné, neboť jsou dosti proměnlivé a běžně se mezi sebou kříží. Následně vytváří plodné zpětné křížence a přechodné formy. Proto nebudete-li si jisti, zda vidíte dub letní či zimní nenechte se tím znervóznět. Budiž Vám úlevou, že v okolí Otavy se setkáte hlavně s dubem letním.

UŽITÍ: Dubové dřevo je od nepaměti vynikajícím stavebním materiálem, tvrdé, pevné a i ve vodě trvanlivé dřevo bylo používáno na výrobu sudů, ke stavbě hamrů, mlýnských kol, piloty k mostům, lávek atd. Odvarem z dubové kůry si uklidníte žaludek a střeva při zažívacích potížích. Ze žaludů se v dobách nouze připravovala žaludová mouka, která se opět vrací do našich jídelníčků a znají zejména lidé trpící celiakií (alergie na lepek).

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Dub Šternberk je chráněn státem od roku 2010, kdy byl vyhlášen památným stromem. Obvod kmene má okolo 430 cm a stáří je odhadováno na 250 – 300let. Jméno nese po zakladateli Panské zahrady Václavu Vojtěchu ze Šternberka(1643 – 1708), který žil v době vrcholného baroka a byl jedním z nejslavnějších vlastníků Horažďovic.

Tohoto šlechtice si můžeme spojit se slavnými kulturními a architektonickými skvosty České republiky: Zámek na Zelené Hoře u Nepomuka, Trojský zámek v Praze, či Šternberským palác na Hradčanech.

Na kmeni Šternberku jsou patrné rány po odlomení či odřezání větví. Ty strom postupně hojí a stejně jako u člověka vznikají na místě poranění jizvy. Těm se říká zával, svalek či kalus a vzniká tak, že v místech poranění se zvýší funkce dělivých pletiv (meristémů) takzvaného felogenu. Felogen je vrstva buněk pod borkou, která začne ránu od okraje ke středu hojit a na povrchu se z jejích odumřelých buněk tvoří borka nová.

AKTIVITA: Prohlédni si a osahej rozbrázděnou borku staletého stromu, pozoruj kalus – jak strom zavaluje své rány náhradním pletivem. Můžeš zkusit, kolik tvých rozpažení postačí, aby jsi strom obejmul/a dokola. Můžeš to porovnat s dubem Ferdinandem, který stojí vedle cyklostezky za rybníkem Mokrá (zde je infopanel).

6. Barevný vrahoun

NÁZEV DŘEVINY:

javor klen (Acer pseudoplatanus)

UMÍSTĚNÍ: 49.3228922N, 13.6945589E, 40 m severně od skautské klubovny na Panské zahradě, jen několik metrů od památného dubu Šterneberk směrem k východu.

OBECNĚ: čeleď mýdelníkovité (Sapindaceae), plodem je okřídlená nažka, původní je ve střední Evropě, v ČR roste hlavně ve středních a vyšších polohách.

ZAPAMATUJEŠ SI?: Javor klen, též zvaný javor horský je domácím druhem naší květeny. Optimum má ve vyšších polohách, vyskytuje se na humózních stanovištích, v suťových lesích, v některých typech bučin a smrčin. Na Šumavě byl s oblibou vysazován podél cest jako alejová dřevina. Druh se velmi dobře šíří pomocí okřídlených nažek, rychle se uchycuje na zbořeništích a jeho výskyt často poukazuje na bývalé osídlení.

Tento jedinec je opravdu mohutný a dalo by se říci, že má téměř parametry památného stromu. Navrhnout nějaký strom jako památný, může každý plnoletý občan a může tak učinit u místně příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny. V Horažďovicích (a celém území obce s rozšířenou působností – ORP) je to odbor životního prostředí na Městském úřadě.

UŽITÍ: Klen má hutné a krémově bílé dřevo, které má své uplatnění zejména v truhlářství, tedy ve výrobě nábytku a hudebních nástrojů (např. kytar). Ze dřeva bývají vyrobeny podlahy či kuchyňské pomůcky a je to vynikající výhřevné palivo. Za sucha bývá velmi stálé a odolné, ve vlhku však rychle podléhá rozkladu. V minulosti bylo z javorového dřeva pálena tzv. potaš používaná k výrobě skla. Javor klen je důležitou včelařskou dřevinou, poněvadž jeho nenápadné oboupohlavné květy uspořádané do převislých hroznů, produkují velké množství pylu a nektaru. Na listech většiny druhů javorů můžeme vídat černé skvrny, které jsou způsobené houbou svraštělkou javorovou (Rhytisma acerinum). Tato choroba je považována za jistý bioindikátor, neboť napadá častěji stromy, které rostou ve znečištěném prostředí. Ve slovenštině má tato plíseň přiléhavý název čerň javorová.

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Plodem všech javorů je okřídlená nažka. Podle nažek se javory dobře poznávají. Klenové nažky obsahují aminokyselinu hypoglycin A. Tato pro býložravce jedovatá látka je přítomna i v klíčích rostlinách a při spasení většího množství javorových semenáčků způsobuje metabolický rozvrat svalů. Hovězí dobytek či jeleni pak umírají na selhání srdce. Druh, se kterým se klen nejvíce plete, je javor mléč. Ten má ostřeji řezané listy, mladé listy po odtržení roní mléčnou tekutinu, odlišná je také borka (lidově řečeno kůra). Zatímco mléč má v mládí borku hladkou a v dospělosti rozpraskanou jemněji než např. dub, tak klen má v mládí šedou a hladkou borku, která se v dospělosti odlupuje a tvoří tak různobarevnou kůru poněkud podobnou platanu.

Druhové jméno ukazuje na podobnost s platanem – pseudoplatanus. Pravdou však je, že tyto dva rody stromů byť s tvarově podobnými listy a borkou, nejsou příbuzné. Jsou z úplně jiných čeledí a vývojově jsou od sebe na hony vzdálené.

AKTIVITA: Podívejte se pozorně na borku klenu a pozorujte, jak se na různých místech v různě velkých šupinách odlupuje a vytváří tak pestrobarevnou mozaiku. Pod stromem najdi jeho okřídlené nažky a vyhoď je do vzduchu. Předvedly ti svůj vrtulový pohyb? Umíš si představit, že je vezme vítr, jak daleko by mohly doletět?

7. Švihák stromový

NÁZEV DŘEVINY:

liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera)

UMÍSTĚNÍ: 49.3232781N, 13.6930158E , strom roste v Panské zahradě cca 30 m po cestě od západní vstupní branky (vedoucí směrem k Ostrovu).

OBECNĚ: čeleď šácholanovité (Magnoliaceae); plodem jsou křídlaté nažky uspořádané v typických šišticích; pochází ze Severní Ameriky, kde roste na bohatých půdách v říčních údolích; je pěstován v parcích po celém světě.

ZAPAMATUJEŠ SI?: Starší české názvy lyrovník či lyriovník, vznikly nesprávným překladem odborného latinského názvu. Původem řecké slovo leirion znamená ve skutečnosti lilie a nikoliv lyra. Přízvisko tulipánokvětý získal pro podobu svých květů s tulipány. Domovinou liliovníku tulipánokvětého jsou Spojené státy americké USA a státy Massachusetts, Florida, Missouri či Indiana, kde je dokonce státním stromem.

V domovských podmínkách dorůstají tyto stromy obřích rozměrů až 50 m výšky. Jeho nejbližší příbuzný liliovník čínský roste v jihovýchodní Číně a severním Vietnamu.

Liliovník před Vámi je v dolní části silně poškozen. Býval totiž rozdvojen hned od země, avšak větev (či druhý kmen) se postupně odlamoval. Někdo velice bezohledný si v rozsoše (místo větvení) rozdělal ohýnek a pak po několika letech bylo nutné tuto větev odstranit. Poškození obvykle snižuje možnost stromu dožít se dlouhého věku. Naštěstí pro nás má přímo za vámi liliovník svého brášku, který je zatím v dobré kondici.

UŽITÍ: Dřevo liliovníku je ceněno v nábytkářství pro svou barvu a dobrou obrobitelnost. Pozoruhodné je, že se z jeho dřeva vyrábí píšťaly varhan. Jeho dekorativní květy a typické listy jej předurčily pro výsadby v parcích a městské zeleni.

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Liliovníky patří do prastaré čeledi šácholanovitých (Magnoliaceae), která se na Zemi objevila v druhohorách v období křídy, kdy se zde proháněli dinosauři. Dřevo liliovníku s věkem stromu mění svou barvu od bílé (u mladých stromů) přes žlutou až po „modrou“ (u starých exemplářů) a vyniká také svou kresbou.

AKTIVITA: Najděte druhý liliovník. Prohlédněte si pupeny, plody, listy, květy a při bližším prozkoumání zjistěte, zda Vám připomínají nějaký strom, který znáte. Nás žádná podobnost nenapadla, pokud vás ano napište nám, budeme rádi.

8. Stříbrný buk

NÁZEV DŘEVINY:

buk lesní (Fagus sylvatica)

UMÍSTĚNÍ: "49.3229556N, 13.6914436E ":[https://www.google.com/…+13.6914436E?…] Po levé straně hned za lávkou vedoucí na Ostrov je skupina vzrostlých buků. Můžete si vybrat, u kterého se zastavíte. My jsme si vybrali ten, který je vedle lavičky.

OBECNĚ: čeleď bukovité (Fagaceae); je rozšířen v jižní , střední a západní Evropě, v severní a východní Evropě chybí; v ČR se vyskytuje ve vyšších a středních polohách, do nížiny zasahuje jen málo; dominantní bývá v různých typech bučin a jako příměs v řadě biotopů jako dubohabřiny, suťové lesy atd.; bývá vysazován v parcích i městech; plodem je dřevnatá ostnitá číška s 2–3 trojbokými nažkami zvaná bukvice.

ZAPAMATUJEŠ SI?: Buk je strom s typickou stříbrošedou hladkou borkou, které je jen zřídka (zejména u velmi starých jedinců) rozbrázděná puklinami. Je to druh, kterému vyhovuje vyšší příděl srážek, uvádí se 800–1000 mm ročně. Na Horažďovicku tak nemá úplně na růžích ustláno neboť místní srážky bývají okolo 650 mm za rok. Pokud buk v lese převáží, vytváří porosty, ve kterých pod sebe žádné další dřeviny příliš nepustí. Svým silným opadem a velkým zastíněním vytváří podmínky, kde se nedaří téměř žádným rostlinám a vytváří tak nahé bučiny – tzn. bučiny bez dalších druhů rostlin.

UŽITÍ: Bukové dřevo je tvrdé, těžké a málo pružné. I přesto jej lidé dokáží ohýbat a je tradičně ceněno jako vynikající nábytkářský materiál. Obsahuje velké množství ligninu (je to polyfenolická amorfní látka, která vzniká v buněčné stěně a postrádá pravidelnou chemickou strukturu), která se při zahřátí horkou párou stává plastickou a umožňuje ohýbání dřeva. Narazíte-li na ohýbanou židli, pak si můžete být téměř jisti, že je buková. Bukové dřevo je velmi výhřevné a používá se jako palivo. Na bukových hoblinách se v kvasné kádi “ocetnici” v minulosti vyráběl “octovým” kvašením ocet. Hobliny umožňovaly vytvořit velký povrch pro působení kvasných bakterií. Od středověku se bukové dřevo používalo pro pálení dřevěného uhlí v milířích a velké rozlohy bukových porostů Šumavy skončily ve sklářských pecích i jako zdroj potaše (uhličitanu draselného), který se používal pro výrobu skla.

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Bukvice jsou vyhledávanou pochoutkou divokých prasat. Pro lidi jsou ale mírně jedovaté, zvláště pokud jich dotyčný spořádá velké množství. Otrava se projevuje nevolností a zažívacími potížemi. Buky jsou svými kořeny doslova napojeny na houby. Pod buky se vyskytuje celá řada hub, které jsou vázány přímo na buk tzv. mykorhizou. Jedlé druhy jako hřib kovář, ryzec syrovinka, čirůvka fialová či holubinka olivová, jejichž plodnice lze pod buky nalézat, jsou svými hyfami (vláknité houbové útvary, jejichž spleť tvoří tzv. podhoubí) propojeny s kořeny buků. Mykorhiza jako zvláštní vztah mezi rostlinami a houbami je v posledních letech velice žhavým vědeckým tématem, na kterém bádá v ČR i světově řada vědců. Mimo jiné se ukazuje, že pomocí podzemní sítě hub dokáží mezi sebou komunikovat i velmi vzdálené stromy, dozví se přes takzvaný „podzemní internet“, že jejich kolega byl napaden nějakým škůdcem a dokáží si posílat i výživné látky atd.

AKTIVITA: Prohlédni si hladkou stříbřitou borku buku. Na bucích v okolí můžeš vidět, jak do ní někteří lidé vyryli své vzkazy. Tyto lidské projevy stromům škodí – mohou vyvolat houbovou infekci a zkrátit tak život stromu. Pokud jste odvážní můžete na zemi zkusit najít a ochutnat bukvici (nebojte po několika kouscích se neotrávíte) a zjistit, jak funí prase, když jde z bukvic.

9. Svalovec

NÁZEV DŘEVINY:

habr obecný (Carpinus betulus)

UMÍSTĚNÍ: 49.3233625N, 13.6892947E, strom stojí na Ostrově, za lávkou po cestě vpravo u lavičky před loděnicí.

OBECNĚ: dříve čeleď lískovité (Corylaceae), dnes břízovité (Betulaceae); vyskytuje se téměř v celé Evropě (chybí na Pyrenejském poloostrově a ve Skandinávií), na východ zasahuje po řeku Don, vyskytuje se i v severním Turecku a na Kavkaze; v ČR se vyskytuje hlavně v teplých oblastech, přirozeně se nevyskytuje v jižních, západních Čechách a na Českomoraské vysočině; roste na vlhčích hlinitých i kamenitých půdách; typicky roste v suťových lesích a tvoří dominantní dřevinu v dubohabřinách; plodem je oříšek v trojlaločnatém listenovém obalu (křídle).

ZAPAMATUJEŠ SI?: Habr obecný má na rozdíl od buku (který má také většinou hladkou borku) svou borku šedou či šedočernou a její povrch často připomíná svalové snopce. Tento druh se nevyskytuje v horách, ale v nižších polohách může být i dominantní (vůdčí) dřevinou. V okolí Horažďovic se však přirozeně nevyskytuje. Vědci se na základě výzkumů domnívají, že habr se po skončení poslední doby ledové začal poměrně pomalu šířit z oblasti Balkánu přes Karpaty. Na území ČR se dostal vlastně až díky činnosti člověka (někdy kolem roku 6000 před naším letopočtem). Člověk vlivem lesní pastvy, hrabání steliva, kácení palivového a stavebního dříví přetvořil podmínky v lese tak, že habr mohl konkurovat ostatním druhům dřevin. Poslední šíření habru šlo ruku v ruce se středověkou kolonizací – tedy pronikání lidí z nížin do vyšších poloh.

UŽITÍ: Habr má velice tvrdé těžké dřevo, které není příliš trvanlivé. Je skvělé k tvorbě rukojetí a násad k nejrůznějším nástrojům a nářadí. Topůrka seker, rukojeti kladiv, násady rýčů, vyrábí se z něj řeznické špalky, parkety, také kladívka klavírů a v minulosti např. tkalcovské stavy či ozubená kolečka v soustrojí mechanických betlémů. Habr je** ideální dřevinou pro tvorbu zeleného bludiště** – labyrintu, živého plotu, nebo neprostupného houští. Můžete jej stříhat v podstatě libovolným způsobem a tento druh stromu znovu obrazí. Má vynikající regenerační schopnost.

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Když habr pokácíte, bujně obrazí a vytvoří mnohokmenný stromo/keř. Takto vzniklý les se nazývá pařezina, poněvadž stromy obráží z pařezů. Podobně to umí např. duby, jasany, lípy a další dřeviny, ale habr je v tom opravdový mistr.

Z habru byla vyšlechtěna celá řada kultivarů včetně pyramidálního tvaru koruny i keřovitého vzrůstu, dubového či srdčitého vzezření listů. Nebuďte proto překvapeni, že některé habry v parcích a městech jsou dost odlišní od přirozeně se vyskytujícího stromu.

AKTIVITA: Prohlédni si borku habru. Vidíš na ní nerovnosti, které připomínají svalové snopce? Na některých jedincích jsou tyto útvary ještě patrnější – rozhlédni se po dalších habrech. Pokus se najít na zemi starý trojlaločný listenový obal semene habru – v létě již najdete další generaci na větvičkách.

10. Rodné sestry

NÁZEV DŘEVINY:

Lípa srdčitá (Tilia cordata)

UMÍSTĚNÍ: 49.3228003N, 13.6869017E, obě lípy stojí na Ostrově uprostřed druhé louky od lávky (oddělené cestou od první).

OBECNĚ: čeleď slézovité (Malvaceae), druh je rozšířen v celé Eurasii, v ČR roste v suťových lesích, dubohabřinách a lužních lesích, plodem je oříšek s létacím křidélkem.

ZAPAMATUJEŠ SI?: O lípě snad každý Čech ví, že ji máme jako náš národní strom. Nebylo to tak vždy. Stalo se tak na Všeslovanském sjezdu v Praze roku 1848, kde se stala Slovanským symbolem a tím i symbolem naším. Nutno dodat, že lípa symbolizuje ženský princip a jako její protipól je chápan dub symbolizující princip mužský.

Lípa je náš domácí strom, kromě lípy srdčité se u nás vyskytuje také blízká příbuzná lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Obě se liší velikostí listů a květů, kde lípa velkolistá má obojí poněkud větší. Lípa srdčitá, též malolistá, pak má na rubu listu podél větvení žilek chomáčky rezavých chloupků, zatímco lípa velkolistá má chloupky bílé. Pro větší složitost se oba dva druhy mezi sebou kříží za vzniku lípy obecné (Tilia x vulgaris).

UŽITÍ: Lipové dřevo je ceněno v řezbářství, poněvadž je velmi měkké a tvárné. Řezbáři z lípy často vyřezávají např. hlavičky loutek. Sušený lipový květ je odedávna používán v léčitelství, velice dobře podporuje pocení u nachlazených lidí. Lípy hojně kvetou a jsou nenahraditelnými nektarodárnými dřevinami pro rozličný hmyz. V minulosti bylo lýko lip používáno pro výrobu lýčených střevíců tzv. láptě. Lípy jsou odedávna vysazovány na návsích, podél cest, v parcích i jiné sídelní zeleni.

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Dvě lípy v louce Ostrova nám krásně dokumentují, co je to tzv. regenerační schopnost. Jedné ze sesterských lip se stalo cosi velmi nelibého. Téměř zemřela a z posledních sil obrazila z žijícího pařezu. Výmladky – tzv. vlky, zesílily a staly se z každého z nich jednotlivé kmeny. Je to takové „hadí hnízdo“. Regenerační schopnost lip je obrovská. V ČR existují staleté lípy (např. v Milovicích lokalita u Lípy), které se někdo pokusil zničit, ale ony obrazily a jsou ikonami nezdolnosti života.

Druhá ze sesterských lip nebyla na životě ohrožena, ale dělo se jí také různé příkoří. Její spodní větve byly odřezány a dnes vidíme zvláštní tvar spodních větví této lípy, které od kmene směřují nejprve dolů a pak v nepřirozeném úhlu do prostoru okolní louky. Že se této lípě nedaří optimálně prozrazují četné výmladky u paty stromu – strom se tak snaží zvýšit počet listů a listovou plochu.

V dobách socialismu, kdy se Ostrov nazýval parkem Julia Fučíka, byly luční plochy Ostrova rozorány a používány jako pole. Ze současného hlediska se můžeme domnívat, že šlo o soudružskou agropomstu na bývalém feudálním majetku. Nicméně pod lipami na Ostrově jezdily traktory a stromy v poli musely být nepřirozeně ořezávány, aby byl umožněn průjezd zemědělské techniky.

AKTIVITA: Spočítej kmeny u lípy která bujně obrazila a mějte na paměti, že všechny samostatné kmeny tvoří jednoho jediného jedince. Najdi na druhé lípě zvláštně tvarované spodní větve a dej si je do souvislosti s orbou na Ostrově.

11. Mamutí smrk

NÁZEV DŘEVINY:

smrk ztepilý (Picea abies)

UMÍSTĚNÍ: 49.3222303N, 13.6869864E , strom roste na Ostrově u cesty blíže hlavnímu toku Otavy, cca 85 m západně od rozcestí směřující k vodárně, po pravé straně (tedy směrem k louce).

OBECNĚ: čeleď borovicovité (Pinaceae), plodem jsou šišky, semena jsou opatřena křidélky, pochází z vysokých poloh Evropy s přesahem do Asie, druhotně roste po celé severní polokouli.

ZAPAMATUJEŠ SI?: Na Ostrově roste řada smrků ztepilých, kteří dosahují úctyhodných rozměrů. Tyto stromy zde byly vysazeny patrně na konci 19. či počátkem 20. století na vybraná místa z důvodu kompozice anglického parku. Obvykle si pod slovem smrk vybavíme cosi podobného vánočnímu stromku, i když poněkud větší. Nenapadne nás strom s košatější korunou. Vytváření více vzrostných vrcholů poměrně vzácně vídaným jevem, poněvadž smrky obvykle nevídáme v podmínkách, kdy mají kolem sebe dostatek místa. Jedinec před Vámi má tzv. adventivní (druhotné, náhradní) vrcholy, které vznikly tak, že některé větve v důsledku dostatku světla v okolí zintenzivněly svůj růst a zamířily směrem vzhůru do prostoru a pak vzhůru. Tyto větve dosahují daleko větší délky i objemu než ostatní větve smrku, které spořádaně směřují dolů. Z důvodu jejich vyšší hmotnosti začal smrk tyto větvě vyztužovat. Spodní strana větví poněkud ztloustla, aby se větev udržela ve své pozici. Z kruhového průřezu dostaly tvar oválu. Při pohledu od spodu se jeví tyto větve jako mamutí kly.

UŽITÍ: Jelikož smrk relativně rychle roste, je nejoblíbenější lesnickou dřevinou a je vysazován i na místa kam se ekologicky vůbec nehodí. Jeho dřevo využívá řada odvětví průmyslu. např. stavebnictví, papírenství, nábytkářství, chemický průmysl. Je to nejběžnější vánoční stromek a pomalu rostlé rezonanční dřevo je vynikající pro výrobu hudebních nástrojů jako jsou housle, kytary i klavíry.

CHCEŠ VĚDĚT VÍC?: Na koncích větévek smrku bývají často k nalezení zvláštní, šiškám podobné útvary. Jsou to hálky (tedy novotvary) korovnice smrkové (Sacchiphantes abietis). Je to druh mšice, který pro svůj vývoj dokáže přimět mladá smrková pletiva, aby vytvářely malé hotely pro larvy těchto mšic. Na tomto smrku také můžete pozorovat silné napadení stromu kůrovci. Kůrovci je podčeleď brouků z čeledi nosatcovitých. Lidé povětšinou znají druh lýkožrouta smrkového. Ale v našich smrkových plantážích se také dobře daří lýkožroutu severskému, lýkožroutu menšímu, lýkožroutu lesklému a několika dalším. Přítomnost více druhů lýkožroutů prozradí různě velké výletové otvory, často v různých částech smrků (v dolních partiích žijí jiné druhy než ve středních či horních). Na tomto jedinci smrku si lze povšimnout, jak strom zavaluje rány po odlomených či odřízlých větvích, jizvě se říká kalus.

AKTIVITA: Prohlédněte si pozorně borku a najděte výletové otvory lýkožrouta. Najděte hálku korovnice – připomíná Vám šišku? Sledujete, jak smrk zasmoluje rány po odřezaných větví.