Za přírodou a lidmi Slovinska - Víkendovka Přírodovědného klubu

Sláva nazdar výletu, s větrem v zádech, už jsme tu

Mladší děti si o podzimních prázdninách užívaly v Envicentru PROUD podzimní tábor Ve svém živlu, s těmi staršími z Přírodovědného klubu jsme vyrazili do Slovinska. Plzeňský kraj v rámci dotačního programu Podpora mezinárodní spolupráce dětí a mládeže v roce 2017 podpořil náš projekt Setkání s lidmi i přírodou Slovinska. A jak celý projekt vlastně vznikl? Před rokem jsem na kurzu pro průvodce potkala velice sympatickou dámu ze slovinského městečka Cerknica, která mi vyprávěla o tom, že zde působí skauti, kteří by ocenili navázání kontaktu s nějakou organizací ze zahraničí. Slovo dalo slovo a po intenzivním dopisování jsme se konečně vydali naše nové kamarády poznat i osobně. Čekal nás náročný program. Hned po příjezdu do Slovinska jsme prozkoumali hlavní město Lublaň, které patří k nejmenším hlavním městům Evropy. Odpoledne nás čekalo už jen ubytování a odpočinek po cestě.

Lublaň

V pátek jsme porovnali místní krasové Skočjanské jeskyně s těmi moravskými, které jsme s dětmi z Přírodovědného klubu navštívili loni. Skočjanské jeskyně jsou od roku 1986 zapsány na seznamu přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Za miliony let se tu vytvořilo mnoho jeskyněk, kaskád a vodopádů, pramenů a jezírek. Název pochází od vesničky Škocjan, pod kterou řeka Reka vstupuje v závrtu Velká dolina dolů do jeskyní a vynořuje se až poblíž Terstu a ústí do Jaderského moře. Škoda, že v jeskyních se nesmí fotit. Ze začátku prohlídky se zdálo, že neuvidíme nic zvláštního, ale poději jsme zaslechli šumění vody a při vstupu do jedné z největších jeskynních prostor Evropy, do Martelovy dvorany, se nám doslova zatajil dech. Na délku měří tento prostor 380 m, na šířku 120 m a na výšku úctyhodných 146 m. Nabízí se otázka, jak něco takového mohlo vůbec vzniknout? Okolí jeskyní jsme prozkoumali i z povrchu a odpoledne jsme se podívali k moři do přístavního městečka Pirin.

Skočjanské jeskyně a městečko Pirin

Sobota patřila setkání s místními skauty z “Društvo tabornikov Rod jezerska ščuka”. Peter, Luka, Matevž, Gaja, Nikita a Ernestina nás provedli po svém městě, po Cerknici, a společně jsme se vydrápali na horu Slivnica, odkud byl monumentální výhled na široké okolí i na Cerknické jezero. Jezero v průběhu roku mění svoji velikost, dříve si lidé dokonce mysleli, že za změny mohou čarodějnice, které sídlí na hoře Slivnica, a které jezero vysávají. Dnes víme, že svou roli tu hrají podzemní krasové systémy. Za nejvyššího stavu dosahuje plocha vodní hladiny okolo 30 km². I přes počáteční ostych se děti daly do řeči a společně zpracovaly projekt o tom,co mají naše městečka společná, a co je naopak jinak a na závěr dne jsme si vychutnali společnou večeři. V neděli jsme vyrazili směrem domů hned ráno, v plánu byla ještě zastávka v Salzburgu. Větrné počasí nám ale nedovolilo ani vystoupit z auta, takže toto město si necháme na příště. Doufáme, že se naši noví kamarádi někdy podívají k nám a děkujeme Plzeňskému kraji, že tento náš výjezd podpořil.

Zuzka Jahnová

Finančně podpořil Plzeňský kraj

Výstup na horu Slivnica